Sportovní škola Plzeň o.s.

5.11.2016 11. kolo KPSD

sestava: Karpíšek (5), Kopáček L. (5), Ženíšek (6), Bušek (4), Toman (6), Kořan (4), Gashi (5), Puchoň (5), Kopáček J. (5), Vokáč (4), Kutlák (5)

lavička: Šural (5), Krejčí (4), Vámos (6), Janda (5), Chudoba, Volek

branky: Kutlák, Ženíšek

     Dnes jsme zajížděli na nepříjemnou tachovskou umělku, kde prakticky v každém vzájemném zápase s domácími borci míváme obrovské problémy. Na základě aktuálního tabulkového postavení jsme se sami pasovali do role favoritů. Bohužel jsme k utkání přistoupili, jak se později ukázalo, minimálně neadekvátně. Trenéru Dejmkovi přibyl na marodku Fakan, ale naopak se hlásili marodi Krejčí se Šuralem. Přesto kouč doplnil lavičku několika mladíky. Naše utkání premiérově řídila žena, což zákonitě znamenalo minimalizaci slovní zásoby některých kopáčů. Přestalo pršet, takže počasí bylo nakonec relativně slušné.

     Utkání začínáme velkým náporem a snad čtvrthodiny nepouštíme domácí hráče za půlku. Hned ve 3. minutě vymýšlí Ejdy středem hřiště ideální ulici na Kutliho, který se ocitá najednou zcela sám před vybíhajícím gólmanem. Bohužel v jednom z klíčových okamžiků zápasu selhává, když trefuje domácího kýpra. Vytváříme si hned několik zajímavých příležitostí, ale finální fáze je tragická. Ve 13. minutě podnikáme po soupeřově rohu rychlý výpad, když Ben přenáší hru z pravé strany na rozběhnutého Schürrleho. Ten posílá zpětnou příhru od levé brankové čáry do vápna. Tam si míč připraví Pepík a pálí. Jeho střelu ale domácí gólman efektním zákrokem vytahuje na roh. Náš úvodní tlak ale pomalu ustává a domácí hráči se v 19. minutě dostávají k sérii rohových kopů. Po asi třetím z nich balón dostáváme pouze na hranici šestnáctky, odkud jeden ze soupeřů posílá na naši branku technickou střelu, která pořádně protáhne Karpyho, jenž balón vytahuje od své levé tyče. U míče, vyraženým naším gólmanem, jsou hned dva domácí kopáči zcela neobsazení. Naštěstí příliš otálejí se zakončením, takže se našim zadákům podaří pádem do střely balón zblokovat alespoň na roh. To nám ale není nakonec vůbec nic platné, poněvadž centr letí od pravého rohového praporku někam do středu šestnáctky, kde se Ejdy zřejmě rozvzpomíná na společně strávené dva roky s Davidem Benešem toho času v dresu soupeře. Jak jinak si vysvětlit, že se náš stoper byť jen náznakem nezúčastní vzájemného souboje. Davidovi stačí nastavit placírku a padáme 0:1.  Náš soubor je najednou mimo rytmus. Cože si to ti domácí dovolili vstřelit nám branku. Hezkou chvíli trvá, než se jakž takž dokážeme soustředit na hru. Až ve 30. minutě se zkouší po levé straně individuálně probít Pepík, kterému by se to i povedlo, ale jeden z domácích maníků mu nemilosrdně vystaví ostrým zákrokem stopku. Dle několika nezávislých komentářů se tak stalo již v domácí šestnáctce, ale sudí označuje místo přestupku přímo na hranici velkého vápna. K exekuci se připravuje Pepík s Vokym, aby druhý jmenovaný poslal balón z levé strany pouze do břevna domácí svatyně. Opět přitahujeme šrouby a soupeř se brání pouze nedovolenými zákroky. Ve 35. minutě kopeme přímák z nějakých 25ti metrů ze středu hřiště. Naši hráči rozšiřují zeď a tentokráte Pepík napodobuje svého předchůdce, když také rozezvučí horní tyč domácí branky. V následujícím okamžiku odraženou kouli dobíhající Žéňa jednoduše hlavou trká do odkryté části branky, ale naše lavička ihned poté zděšeně sleduje, kterak hlavní sudí reaguje na zdvižený praporek místního mávače a pro domnělý ofsajd branku neuznává. V době kopu se ale všichni naši hráči nacházeli před domácí zdí – no nic – stává se i ve vyšších soutěžích. Balón máme na našich kopačkách častěji, ale do poločasu nejsme schopni vůbec nic vymyslet. Obětavě hrající domácí hráči zatím stačí na naše křečovité útočné výpady. Na kopačky se nám navíc lepí i pořádná porce smůly. Máme ještě celý druhý poločas, abychom se pokusili s utkáním něco udělat.

     Do druhé půle posiluje trenér Dejmek útok, když Koři přepouští své místo Šurymu. Opět jsme aktivnější a v 52. minutě se právě čerstvý Šury zkouší vymotat na levé straně domácí šestnáctky, což se mu daří a pálí. Bohužel opět v našich uších zní pouze zvuk odrazu balónu od pravé tyče. Odražený míč poté některý z našich dobíhajících hráčů nakouří pouze do statického gólmana. Hraje se ale dále a v nastalé trmě-vrmě jeden z domácích hráčů při bránění svým tělem prakticky zalehává Schürrleho. Tentokráte sudí ukazuje i přes protesty domácích hráčů na značku pokutového kopu. Míč si bere Kutli a i když mu domácí gólman vystihuje stranu, náš snajpr pálí přesně k pravé tyči – 1:1.  Změna skóre nám vlévá novou krev do žil, ale zapomínáme bránit. V 56. minutě po našem rohu špatně dostupujeme soupeře a za domácím kapitánem, který vysprintovává ze svojí šestnáctky, hoří levá lajna. Nejsme schopni ho doběhnout, natož zastavit. Až sprintující Kuba mu v poslední chvíli již v našem vápně skáče do příhry na zcela volného soupeře a odvrací míč na roh. Fantastické sprinterské výkony z obou stran. Bohužel hned v další minutě po soupeřově rohu lacině přicházíme o balón ve středu hřiště a domácí nekompromisně trestají. Sledujeme ulici domácích kopáčů mezi naše až příliš rozestoupivší zadáky a David Beneš je najednou zcela sám před vybíhajícím Karpym. Ten mu sice jeho první střelecký pokus ještě dokáže vyrazit, ale bohužel znovu přímo na jeho kopačky, takže domácí hrdina opět pohodlně doklepává do prázdné branky – 1:2.  Obraz hry se nemění. Pod tlakem začínáme více riskovat a domácí hráči spoléhají na rychlé brejky. V 62. minutě se soupeř vymaňuje z našeho sevření a podniká rychlý výpad do naší neexistující obrany. Na poslední chvíli se ho vydává stíhat Žéňa, který mu přeci jen jeho úlohu ztíží natolik, že domácí kopáč posílá svoji střelu z hranice naší šestnáctky nad naše zařízení. V 65. minutě ospalého Ejdyho střídá Fíla. V 74. minutě ještě více podporujeme útok, když Láďu nahrazuje Saša. V 77. minutě konečně zafunguje spolupráce při našem dalším rohu, když Pepík posílá balón z levé strany na hranici malého vápna, kde Žéňa je důraznější v souboji a tvrdě hlavičkuje pod víko – 2:2.  Máme tady zcela novou situaci a zkoušíme domácí hráče, kteří se v posledních minutách zcela soustřeďovali na bránění výsledku dorazit. Šury krásně proniká po levé straně šestnáctky a v rozhodujícím okamžiku, když má již všechny soupeře za sebou, padá po hodinářském zákroku jednoho z domácích zadáků. Bohužel píšťalka sudí zůstává němá. V 82. minutě vyfoukaného Vokyho střídá Pepa Janda. V 87. minutě krásně proniká Žéňa do domácí šestnáctky, když postupně přechází přes tři statické soupeřovy hráče a od pravé lajny posílá příhru na hranici malého vápna. Tam bohužel nedokáží naši nabíhající hráči jakkoliv a čímkoliv doklepnout kouli za brankovou čáru. Po několika pro domácí kopáče šťastných odrazech je z toho pouze roh. Když se již zdá, že penalty jsou neodvratným vyústěním tohoto mače, zcela nesmyslně přicházíme při posledním našem útočném snažení o balón a soupeř zkouší vysunout svého jediného kopáče na hrotu, kterým není nikdo jiný než hráč zápasu David Beneš. Fíla, který doposud působil jistým dojmem,  je u balónu dříve, ale není vůbec schopen letící míč jakkoliv trefit, a ten propadá za tuto dvojičku. David využívá svojí setrvačnosti a jednoduše píchne kouli kolem vyběhnutého Karpyho až do naší sítě – 2:3.  Na naší porážce nic nezmění ani náš zoufalý poslední útočný výpad Kutliho s následným mizerným Pepíkovým přímákem.

     Dnes jsme celé dosavadní úspěšné podzimní tažení zmuchlali, roztrhali a hodili do koše. Je pravda, že při nás dnes štěstíčko zrovna nestálo. Stejně tak sudí nám několika přinejmenším spornými rozhodnutími příliš nepomohla. Pískat toto utkání osoba opačného pohlaví, trenéra Dejmka by zřejmě bylo slyšet až v nedalekém Rozvadově. Největší měrou, když samozřejmě musíme ocenit výborný obětavý výkon domácích borců, se o tuto tragédii ale zasloužili samotní naši hráči. Tachov je první tým, který nám vstřelil tři absolutně zbytečné branky – a to nemuselo zůstat pouze u nich. Jak je možné, že někteří naši kopáči, ač se jim třeba herně dnes nedařilo podle svých představ, nevypustili jediný souboj, jezdili po zadku a po konci zápasu vysílením naštvaně sotva odešli ze hřiště, zatímco jiní naši machýrci neudělali pohyb navíc, souboje pouze simulovali a spoléhali se na své spoluhráče. Fotbal je ale týmová hra, a když je pár kopáčů mimo, na obrazu hry se to zákonitě projeví. Každý z hráčů by si měl nejprve sáhnout do svého vlastního svědomí a poté tu dnešní šílenost společně v týmu probrat v kabině. Jestli chceme najít po dnešku ztracenou tvář, musí v posledních dvou přetěžkých podzimních utkáních předvést každý jeden hráč, který dostane důvěru, nadstandardní výkon. Ani to samozřejmě nemusí stačit na bodový zisk, ale každý z přihlížejících musí poznat, že hráči zkrátka nechali na hrací ploše úplně všechno a soupeř byl prostě jen lepší. Tento pocit nám dnes v Tachově absolutně chyběl. 

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek